Bredovský letohrádek

Dnes se vydáme z Jablonného v Podještědí směrem k Lemberku. Naše první zastávka bude u pramene léčivé vody "Zdislavina studánka". Pramen vyvěrá pod empírovým glorietem (1862) s osmi toskánskými sloupy. Léčivé vody se můžete napít o pár metrů dál. Dle legendy se díky této vodě podařilo sv. Zdislavě vyléčit velké množství nemocných lidí. V každém případě je ale voda osvěžující.
    K Lemberku vedou lipové aleje, které byly využívány jako spojnice s okolní krajinou. Po chvíli, při cestě do kopce, objevíme u původně gotické hřbitovní kaple Nejsvětější trojice jednu z nich. Kaple byla renesančně upravena a její stěny byly vyzdobeny freskami, které se ale nedochovaly.
    Dnes již poničená, nepřístupná kaple pochází z konce 14. století. Založil ji Hašek z Lemberka, který je tu na hřbitově pochován i se svou manželkou. Před oltářem býval také jejich pískovcový náhrobek. V roce 1611 dal kapli osadit zvonem Jan z Donína.
    Cestou dál do kopce objevíme po levé straně Vrchnostenský ovocný sad, z jehož průhledů se nám poskytne výhled na nejvyšší dominantu Lužických hor - Luž (793 m. n m.). Mezi stromy pak objevíte vodárenskou věž, která tu byla postavena roku 1734 za majitele panství Josefa Gallase. Fungovala ještě společně s vodojemem a strojovnou s trkačem jako zdroj vody pro zámek Lemberk a Bredovský letohrádek.
    Ten byl založen pravděpodobně v letech 1660-80 za vlastnictví Kryštofa Rudofa hrabě Breda. Úpravy pokračovaly i za vlastnictví jeho syna a pak i vnuka. To se psal rok 1723 a o tři roky později kupuje celé panství i se zámkem Filip Josef hrabě Gallas. Jeho rod vlastní celé panství až do roku 1945.
    Dnešní název Bredovský letohrádek je spíše názvem vznešeným. Většinou se tomuto místu říkalo Zahradní domek či Zahradníkovo obydlí. Ještě dnes je jasně vidět, že je pozemek rozčleněn. Byly tu záhony, skleníky, ovocné školky, střelnice, hospodářská stavení s kravínem a ovčínem. Za zahradou byla i zbrojnice a chmelnice.
    Určitě vás zaujme sochařská výzdoba, několik schodišť a zbytky okrasných vodních nádrží, jejichž výzdoba ze sebe chrlila vodu. K vidění tu jsou, většinou již poničená torza soch bohyně Diany, Juna, Jupitera a sedm můz. To vše bylo uspořádáno ve smyslu čtyř ročních období.
    Kdo se tu prochází, určitě ho napadne, že by se mohlo jednat o dílo známého sochaře Matyáše Bernarda Brauna. I když myšlenka, kterou měl jeho majitel, měl svého času také hrabě Špork (tu dal zrealizovat na protější stráni zámku v Kuksu), je očividně jasné, že to dílo Braunovo není. Viděl jsem velké množství jeho soch a při procházení areálem letohrádku jsem jeho "rukopis" na žádném díle neviděl.
    A už je čas dojít až k Lemberku, pokud si jej chci podrobně prohlédnout, je již čas dojít až na jeho nádvoří.