Mezi Františkovými Lázněmi a Chebem při turisticky značené stezce můžete objevit zajímavé místo. To mělo ve své době velký vliv na názory lidí, tvrdících, že sopky jsou pozůstatkem mořské činnosti.
     Relikt struskového kužele je pozůstatek jedné z našich nejmladších sopek. Ta leží v nadmořské výšce 503 metrů a byla činná ještě před 850 000 lety.
     Dnes chránění území na ploše 6,41 hektaru (1951) vypadalo původně úplně jinak, časem se ale tu ale začalo s těžbou sopečné strusky. Ta se používala jako stavební materiál. Díky vrstvení tu byla odkryta struska černá, šedá, červená a rezavě hnědá. Sečteno a podtrženo, to, co tu dnes můžete vidět je nenápadný kráterovitý útvar, který je v podstatě starým lomem.
     Jako celek se toto místo rozděluje na zalesněný vrchol, dokazující lávový proud a asi sto metrů v průměru pár metrů hlubokou kruhovou prohlubeň. Právě ta vznikla díky zásahu lidí, protože ti toto místo vytěžili. Sopečný kráter, lépe řečeno, struskový kužel byl nenávratně zničen. Kdo si dá práci a má povolení, tak může objevil původní přírodní materiál pouze na okrajích kráteru.
     Na proměnu tohoto místa měl velký vliv přírodovědec a především básník Johann Wolfgang Goethe. Díky jeho iniciativě zde dal hrabě Kašpar Šternberk v letech 1834-37 vybodovat štolu. Ta dosahovala až k jícnu původní sopky. Výzkumem složení materiálů bylo zjištěno, že jsou z materiálů, které nemohly vniknout hořením uhelných slojí, ale že se skutečně skládá z materiálů tvořícího se v magmatu, tudíž že pochází z daleko větší hloubky, nežli se původně předpokládalo. Systém chodeb tu měl v té době přibližně 300 metrovou vzdálenost.
     Sopka vznikla na dně vysychajícího slaného jezera jedním výbuchem se strombolickou aktivitou. To znamená, že z jejího jícnu byla vymršťována díky erupci plynů žhavá láva a vypálená hornina v krátkých i delších intervalech. Jednalo s o území dnešní chebské sokolovské pánve. Nakonec zaplnila čedičová hornina kráter a překryla část jihozápadní strany kopce sturskovitým mareriálem. Rozborem bylo zjištěno, že lávu tvořila čedičová bazická hornina olivinického nefelinitu.
     Popišme si ještě druhy sopečných vyvrženin. Jedná se o balvany o objemu až do jednoho metru krychlového, sopečné pumy, které mají především hruškovitý tvar a jsou velikosti od lidské pěsti až po lidskou hlavu. Pak tu máme lapily, které mají velikost hrachu až ořechu a mají nepravidelný tvar s tím, že jsou hodně pórovité. Sopečný popel a písek obsahuje nejjemnější částice prachu. Láva obsahuje také fylitické břidlice z podloží. Tvar sopky hodně ovlivňují silné větry, na tomto místě vály především od západu.
     Díky celodennímu osvětlení se tu můžeme setkat se zajímavými druhy rostlin. Od těch vzácnějších, až o běžné. Jsou to například užanka lékařská, pcháč bezlodyžný, penízek prorostlý, rozrazil jarní, křivatec luční, mochna jarní, šťavnatka kuželovitá, vstavač kukačka. Věřte, nevěřte, celkově tu bylo zaznamenáno na 100 druhů cévnatých rostlin.
     Cestou do Chebu se ještě můžete podívat na empírový vyhlídkový altán (Chebská stráž), stojícím nad údolní nádrží Skalka (1966) na Ohři.