Lichnice

S vědomím, že si nějaký ten kilometr zajdu jsem neodolal procházce Lovětínsou stezkou. Kouzelné místo, údolí, kterým protéká Lovětínský potok. Účelem vybudování stezky bylo zachování rázu zdejší krajiny. Takže se tu spoléhá na přírodu jako takovou...padesát hektarů lesa je zde ponecháno samovolnému vývoji. Využívá se zde toho, že je tlející dřevo pro les nepostradatelné. Je tu zajímavé prostředí, člověk se nachází jakoby v úplně jiném světě.
     Na kopci nad roklí (504 metrů nad mořem) se nachází kopec Světlice. Již ve 12. století se zde nacházelo hradiště, které bylo během několika desetiletí přestavěno na středověký hrad Lichnice. Jelikož jsem ale hrad obešel velkým obloukem, můsím se po silnici vrátit do obce Podhradí. Ještě než dojdu ke zbytkům hradu, musím napsat, proč neobjevite na místě tak historicky cenném hrad v celé své původní kráse. Navíc hrad, který byl ve své dominantnosti a dokonalemu opevnění prakticky nedobytným.
     Tehdejší panovník císař Ferdinand III. totiž pochopil, že tak velké a dokonalé stavby se mohou stát základnami jakéhokoliv odporu. Navíc, jedná-li se o takto dominantní a z daleka viditelný hrad. Nechtěný vládce by mohl ovládat celý kraj a stahovat se do prakticky nedobytných hradů. Mimochodem, taková situace tu v jednom období nastala... Roku 1470 Vít ze Rzavého díly lsti hrad obsadil a po tři roky odsud podnikal do kraje loupežné výpady. Tomu bylo potřeba zamezit, takže se musela většina těchto staveb na celém území ovládaném císařem pobořit. Takový osud potkal i zdejší hrad Lichnici. A dovedete si představit, že když se pak okolí hradu osídlovalo, kde bylo nejlepší, nejlevnění a hlavně nejvýhodnější brát materiál na stavby?
     Nyní si můžeme konečně popsat dějiny hradu Lichtenburg, později nazvaném Lichnice. Byl založen v roce 1250 Smilem ze Žitavy (Lichtenburka). Ten jej prodal později králi Janu Lucemburskému. O sto roků od tohoto prodeje je zahrnut do korunního majetku, aby zde v roce 1370 pobýval nějaký čas Karel IV. Ten rozhoduje, že hrad nesmí být nikdy zcizen, zastaven a odloučen od korunního majetku.
     V roce 1377 se pak stává věnnem českých královen. To, co nařídil Karel IV., to nedodržel Václav IV. Hrad je velmi často zastavován a dokonce se z něj pořádají loupežné výpady do okolí. V období husitských válek se stává majitelem Hynek Krušina z Lichtenburka. Osádka se vzdává bez boje. V roce 1427 se správce hradu Jan Městský z Opočna staví na stranu Zikmunda. Pak následovaly dva zajímavé roky a to konkrétně 1428-29, kdy se zde usadila vojska Sirotků. Jejich plán byl jednoduchý...žádné ztráty, počkáme si, až posádka vyhladoví!

Do dnešní doby můžeme vidět zbytky jejich ležení. V letech 1429-55 je správcem určen Jan Hervík z Rušínova. Přichází rok 1490 a hrad získává od Vladislava II. rod Trčků z Lípy. Těm patří 65 let, kdy jej rod prodává Robmhápům ze Suché. Vše, co se tu vybudovalo, bylo ale málo platné...v roce 1610 hrad vyhořel. Jen, co se částečně opravil a mohlo se na něm opět pobývat, přichází třicetiletá válka a s ní Švédové. Ti chtějí hrad získat lstí, ale to se jim nepodaří. Tak alespoň sebou odvlečou několik zajatců. A to už jsme u rozkazu Františka III. o poboření, píše se rok 1649.
     Popravdě řečeno, pomalu nastává doba pohodlnějšího bydlení, které rozhodně hrady nenabízí. Začínají se objevovat v okolí zámky (Běstivna, Třemošnice...), pohodlnější a přístupnější. Zbytky hradu tu ale zůstávají, majitelem se stává roku 1747 rod Millesimů, vlastnící ronovské panství. Na začátku 19. století se hrad převádí Nadaci pro zchudlé šlechtičny. Nakonec se stávají zbytky hradu majetkem Klubu českých turistů. Po roce 1950 se stává "Lichtenburg" majetkem státu a spadá pod správu města Třemošnice.