Dnešní výlet začíná v obci Loukov. Ta se nachází asi 5 kilometrů západně od Bystřice pod Hostýnem. Což pochopíteve chvíli, kdy vystoupíte z vlaku. Dominanta zdejšího kraje Hostýn je opravdu nepřehlédnutelná.
Obec Loukov z časových důvodů nenavštívíme, tak alespoň základní fakta. Nachází se v nadmořské výšce 342 metrů a svého času se tu vyráběla keramika. Trvalé bydliště tu má přibližně tisíc obyvatel. První zmínka pochází z roku 1348. Barokní kostel sv. Václava (1679) a památný dub (jehož stáří se odhaduje na 400 let a
nachází se na hranici přidružené obce Libosvár) si dám do plánovaných akcí...
Pokud jde o možnosti, jak se dostat na vrchol Kelčského Javorníku, který se nachází na území obce Rajnochovice a dosahuje nadmořské výšky 865 metrů, těch je skutečně několik. Jisté ale je, že se jedná o náročný výstup (ať už vyrazíte odkudkoliv).
Z železniční zastávky v Rajnochovicích je to na vrchol kopce asi 6 kilometrů, z Loukova, opět od železniční stanice pak necelých osm kilometrů. Pak tu máme možnosti autobusové či vlastní dopravy. Z Chvalčova od obecního úřadu urazíte přibližně pět kilometrů. Další možností je výlet zahájit u hostince v Rajnochovicích Rosošně či z parkoviště na Tesáku. To pak zdoláte úsek přibližně stejný.
Proč ale nevyužít cestu nejnáročnější, zvláště, když je při ní několik zajímavých míst. Například nenápadná studánka u stejně nenápadné stavby (které schází dveře), U Kamenného domku. Zdejší území je označeno jako Přírodní památka Pavlínka). Od něj se ještě zajdu podívat na nedaleký pramen Moštěnky. Ta sice pramení o kousek výš, než je označeno, ale byla by škoda narušovat klid tohoto místa. Říčka samotná končí svou pouť (po necelých 46 kilometrech) nedaleko Kroměříže soutokem s Malou Bečvou. Ta
se pak vlévá do Moravy.
Zajímavost (označenou na mapě jako Dělící vodní práh), která leží nedaleko, jsem vůbec nepochopil. I když jsem to místo prošel, nic zvlášního jsem neviděl. Nevadí, nyní mne čeká náročné stoupání. Jelikož se mi nepodařilo najít turistické značení, improvizuji. Vybírám si oku lahodící cestu...takové stoupání za zatáčkou jsem nečekal.
Nakonec zelené turistické značení nacházím. Jisté je, že z této strany kopce moc turistů nepotkáte. Ti se objevují až na žlutě značené cestě, se kterou se setkávám u rozcestníku Jehelník.
Ale to už stojím u rozhledny na Kelčském Javorníku. Slavnostní otevření stavby, která je vysoká 35 metrů a má horní výškovou plošinu o pět metrů níž, proběhlo 15. září 2015. Konstrukčně jde o kombinací modřínových lepených profilů a žárově zinkované oceli. Volně přístupná rozhledna má dvanáct zastavení s výhlídkou. To umožňuje, aby návštěvníci
mohli chodit nahoru i dolů a přitom se netvořily fronty. Cestou na vrchol musíte zdolat 156 schodů. Už na první pohled uvidíte, že se nejedná o sériovou stavbu. Pokud byste si chtěli rozhlednu nechat postavit na svém pozemku, připravte si přibližně deset milionů korun.
Výhled není ničím omezen. Je skutečně kruhový, můžete pozorovat okolí, místa známá i neznámá. Je jen škoda, že popisky jsou už nečitelné. Pokud se vám podaří oslovit člověka, který to tu poměrně dobře zná, budete se v terénu orientovat podstatně dřív. Hostýn poznáte na první pohled, sila u Hranic jsou také dobrým orientačním bodem. A okolní lesy? Ty vypadají, že jsou v dobré kondici.
Zpět do obce Loukov se vydávám až po prozkoumání okolního terénu. Zjišťuji, že se můžete u rozhledny zapsat do poznámkového bloku. A také je tu k dispozici razítko. Překvapuje mne počet návštěníků, je jich tu skutečně velké množství. Při cestě zpět po žlutém značení jich ale ubývá...u rozcestí Jehelník se vydávám improvizovaně po neznačené cestě. A od této chvíle už nepotkám až k vlakové zastávce v Loukově ani živáčka.