Mcely

Na jižním svahu lesnatého Loučenského hřebetu, asi 15 kilometrů severně od města Nymburk najdete vesničku s názvem Mcely. Nedaleko od ní se nachází Loučeň. Dále pak i obec Hrubý Jeseník s rozhlednou Romanka.
     První zápis o obci Mcely se zachoval na koženém pergemenu. Je datován k 29. březnu roku 1252. Váže se k místu, kde stávala tvrz zemana Lutobora de Mocl. Ta stála přibližně v místech dnešního zámku, vystavěného v roce 1698 Oktaviánem Ladislavem z Valdštejna, přestavěného v roce 1840 do klacisistní podoby rodem Wessenbergů. V současnosti je zámek hotelem s možností ubytování, není volně přístupný.
     Kostel sv. Václava se zvonicí se datuje k roku 1352 a fara, jejíž podoba se změnila na barokní v roce 1777. Kostel vyhořel v roce 1630 a tak se dochovala až pozdější úprava, která byla provedena v roce 1653 za majitele Jana Kryštofa z Valdštejna.
     Kolem první poloviny 14. století získal ves velmož pan Petr z Michalovic, který ji prodal svatovítské kapitule a později byla přidána se soudesními Studcemi ke kapitule vyšehradšké.
     Za husitského hnutí patřily Mcely katolickému Ottovi z Bergova a kališnickým pánům Křineckým z Ronova. Po Bílé hoře v roce 1622 byla konfiskována. Pak připojena k valdštejnskému panství Rožďalovice. Rok poté byly Mcely vyměněny a za jiný majetek a připojeny k panství Dětenice. V roce 1760 získává panství Jan Kristian Clam-Gallas. Později byl statek Mcely připojen k loučeňsko-dobrovickému velkostatku. Ten patřil Thurn-Taxisům. Za jich období panování se tu probíhal velmi rušný život, k zámku patřila i velká anglická zahrada (svah byl původně vinicí). Později tu začal probíhat chov dostihových koní. Vlastnictví tohoto rodu ukončilo až znárodnění v roce 1948.
     Zvláštností tu byla svého času úzkokolejná železnice (rozchod 760 mm), svážející řepu do cukrovaru na Vlkavě. Po té tu ale nezbylo vůbec nic. Železnice vedla z Vlkavy na východ a překonávala lesní masiv a rybník Jílový. U Jizbic se rozdělovala na dvě větve. Jedna vedla přes Loučeň na Studce a Mcely, Sovenice a Mečír, druhá přes Patřín na Oskořínek.