turistika.jpg, 78kB
Sázavský klášter

Toto pozoruhodné centrum staroslověnské vzdělanosti a kultury ve středověkých Čechách - se nesmazatelně zapsalo do českých dějin jako místo, kde pokračoval rozvoj slovanského písemnictví a liturgie, které se šířily prostřednictvím misie soluňských bratří Konstantina a Metoděje na území Velké Moravy již v 9. století.
     Sázavský klášter zabíral ostroh, na severu chráněný hřebenem Vlkančického kopce. Ve středověku tvořil samostatný stavební celek zasazený do ohbí řeky Sázavy, která mu poskytovala přirozenou ochranu i obživu, přesně tak, jak to vyžadoval jeden z předpisů benediktinského řádu.
     Cesta vedoucí přes návrší Veletín, označované lidovou tradicí za původní klášterní území, byla tehdy patrně jedinou přístupovousazavskyklaster03_small.JPG, 6 kB cestou ke klášteru na pravém břehu řeky. Další cesty se sbíraly k brodu přes řeku Sázavu, který byl možná v místě dnešního mostu, a spojovaly klášter s tehdejšími osadami, jejichž názvy Dojetřice, Bělokozly, Pyskočely aj. svědčí o starobylém původu. Na obvodu území kláštera byla patrně ještě další osady, poblíž dosud zachovaných starobylých studánek, u nichž byly později postaveny kaple (sv. Anna, sv. Prokop u Čertovy brázdy, sv. Prokop u dnešní železniční zastávky).
     Osada Černé Budy tvořící součást města Sázavy, rozloženého na levém břehu řeky, nese svůj název jako vzpomínku na prvotní osadu v okolí kláštera s malými dřevěnými chatrčemi osadníků.
     Městečko Sázava je mladšího původu; farní kostel sv. Martina se připomíná až v polovině 14. století. Nad městem na levém břehu řeky Sázavy, na návrší proti klášteru, byly už v v mladší době kamenné lomy Bílý Kámen, v nichž se dobýval vápenec také v době výstavby slovanského kláštera. Vznikla tam patrně malá osada, o níž zůstaly sídlištní stopy v nálezech slovanské keramiky.
     Směrem k Dojetřicím stráň, lemující dnes západní hranici města, skrývá dvojité valy velkého slovanského hradiště, které zde střežilo cestu údolím řeky Sázavy ještě před stavbou kláštera (8.-10.století).
     Slovanské osídlení se soustřeďovalo také u přítoků řeky Sázavy. Nad levým břehem Vlkančického potoka bylo nehrazené sídliště, jehož polohu dokládá nález keramiky z 8. až 10. století. Jiné sídliště sazavskyklaster29_small.JPG, 6 kBbylo na levém břehu Zvánovického potoka a také v Pyskočelích jsou zbytky staršího slovanského osídlení, doloženého nejen starobylým názvem osady, ale i nálezy hradištní keramiky. Mělnické slovanské mohyly v okresu kutnohorském jsou upomínkou na příchod slovanského lidu z jižních Čech, kde bylo mohylové pohřbívání běžné už od pravěku.
     Do této končiny se uchýlil muž-poustevník, jménem Prokop, který se vzdal rodiny, majetku a vnějšího světa, aby se stal na počátku 11. století spoluzakladatelem kláštera, jehož význam netkví jen v jeho příslušnosti k prvním benediktinským klášterům v českých zemích, nýbrž především v tom, že zde došlo k zjevnému pokračování staroslověnské kultury vytvořené v době rozkvětu říše velkomoravské Konstantinem a Metodějem.
     Knížata Břetislav I. (1034-1055), Spytihněv II. (1055-1061) a Vratislav II: (1061-1092), budoucí král Vratislav I. jsou historické osobnosti, které zasahují do dějin sázavského kláštera.
     Použil jsem text z knížky Sázava - Památník staroslověnské kultury v Čechách. Je to velmi odborné čtení a kdo se zajímá o minulost, najde v ní mnoho podrobně popsaných faktů.