Buvolec běločelý

buvolec běločelý

Místo pro Vaši reklamu
P1340092_01.jpg, 26 kB

Buvolec běločelý Damaliscus dorcas phillipsi, poddruh buvolce pestrého - patří mezi velké stepní antilopy podčeledi buvolců. Ti se vyznačují silným tělem se svažujím se hřbetem a k poměru k tělu mají tenké, ale dlouhé nohy. Jejich hlava je protáhlá a má předoční žlázy, kterými značkují své území. Obě pohlaví mají do 50 centimetrů dlouhé, kroužkované zakřevené rohy.
Je až neuvěřitelné, že dokázal člověk tuto nádhernou antilopu téméř úplně vyhubit. Patří mezi nejrychlejší zvířata na světě vůbec. Dokáže běžet rychlostí až neuvěřitelných 65 kilometrů v hodině.
Buvolec běločelý, který se opět pomalu vrací do svého přirozeného prostředí, má rád travnaté a řídce zalesněné oblasti. I

když má rád určité druhy travin, nepohrdne druhy, které ostatní druhy bez povšimnutí přejdou. Jeho strst má matně červenohnědé zabarvení. Nohy, část břicha, okolí ocasu a lysina na hlavě mezi očima je bílá.
Stáda, čítající někdy i 20 kusů samic s mláďaty, vede statný samec. Ten mívá někdy i hmotnost 80 kilogramů, samice jsou většinou o deset a více kilogramů lehčí. Samice rodí jedno mládě po sedmi a půl měsících březosti. To váží přibližně 7 kilogramů. Buvolci nevydrží dlouho bez vody - musí se každý den napít, ale většinou tak činní vícekrát.
Stádo, aktivní většinou ráno a na večer se potuluje po svém velkém označkovaném teritoriu. Je velkým zážitkem je pozorovat, jsou velmi elegantní a neustále se přesunují. Velmi atraktivní je u nich také to, že jejich mláďata mají od dospělých odlišné zbarvení, a to žlutohnědé.