Hradec Králové

Úrodná nížina při soutoku Labe s Orlicí byla osídlena již v období pravěku. V 10. století zde vzniklo slovanské hradiště Slavníkovců, které se stalo významným střediskem na křižovatce obchodních cest. Roku 995 hradiště převzali Přemyslovci a Hradec se stal sídlem knížete a správním střediskem rozsáhlého území.     Postupem času se stalo město druhým největším po Praze. Od roku 1306 se stal Hradec Králové věnným městem českých královen. V době husitských válek bylo jedním z center husitů. Pohromou pro město byla třicetiletá válka, kdy se vylidnilo a bylo pobořeno.
    Pruské vpády do země přiměly Josefa II. vybudovat z Hradce Králové vojenskou pevnost. Soustava mohutných hradeb obklopila jádro města, uvnitř pevnosti (o rozloze 320 hektarů) vznikla řada pevnostních budov.
     Roku 1866 se nedaleko na Chlumu konala rozhodující bitva prusko-rakouských bojů, ve které Rakousko utrpělo zdrcující porážku. Tato bitva ale ukázala bezúčelnost pevnosti. Roku 1884 bylo proto rozhodnuto o jejím zboření.
     Konečnou podobu Hradce Králové výrazně ovlivnil profesor Jan Kotěra. Většinu hlavních památek najdete v prostoru mezi Velkým a Malým náměstím. Nápadnou dominantou je kostel sv. Ducha ze 14. století se 40 metrů vysokou dvojicí věží. Vedle stojí renesanční zvonice Bílá věž z let 1573-89, vysoká 72 metrů. Poblíž je ještě areál bývalé jezuitské koleje z let 1671-1710 a monumentální kostel Nanebevzetí P. Marie.
     Za zmínku určitě ještě stojí most s městskou hydroelektrárnou z roku 1914. Ideálním propojením historické a moderní architektury si Hradec Králové vysloužil lichotivé označení "salon republiky."