Josefovský hřbitov

Alena Petirová
Jemně našlapuj v přítomnosti minula.
Země pod mýma nohama je plná lidí,
kteří se smáli, milovali, válčili.
Cáry uniforem odnesl čas
a všechny jejich kosti jsou stejně bílé.
Divoké kapradí a tráva zůstává ze slávy,
z lásky a ze vzdoru.
Tak se stává, že voják a generál,
služka a poběhlice sejdou se spolu.
Trochu se bojím téhle chvíle...
 
Založení hřbitova v Josefově (dnes se nachází na katastru obce Rasošky) je již spojeno s nařízením Josefa II., aby byla místa posledního odpočinku zakládána mimo obce. Většinou se se totiž pohřbívalo okolo kostelů. Ty se nacházely převážně přímo ve městech a obcích.
    Přední základní část slouží jako hřbitov pro místní nebo obyvatele vzdálenějších obcí. Jsou tu k vidění i pomníky významým osobnostem.
    Samotná pevnost Josefov (projekt vypracoval vojenský inženýr Claude Benoît Duhamel de Querlonde), vznikla díky faktu, že se po sedmileté válce posunula hranice Habsburského mocnářství. Toto dílo navazovalo na již v té době opevňovaný Hradec Králové.
    Nedaleká obec Ples byla nakonec díky výstavbě rozsáhlé pevnosti, čítající neuvěřitelných 40 kilometrů podzemních chodeb, nazvána Josefovem (1793). Původní obyvatelé si mohli založit obec novou.
    Jelikož se některé chodby musely budovat nižší (většina jich pak díky obranným cílům byla ukončována s tím, že na jejich koncích budou odpáleny), sloužilo tu hodně vojáků nižších postav.
    Josefovská pevnost byla nakonec určena pro zajatce a zraněné vojáky. V současnosti zde můžete navštívit hrob 1148 francouzských vojáků bojujících v Bitvě národů u Lipska. Jsou tu pohřbeni i italští vojáci (v Josefově jich zemřelo 466), nacházejí se zde i památníky na bitvy probíhající v okolí v roce 1866. Dokonce zde můžete vidět památník tureckým vojákům.
    Vojenská pevnost Josefov nebyla nikdy obléhána. Jednodušší bylo pro případné armády toto místo úplně obejít. Tato situace nastala roku 1866. Logicky nastala situaco, že za první světové války začala sloužit jako vězení pro válečné zajatce z různých zemí. Byli zde Rusové, Ukrajinci, Italové, Litevci, Poláci, Rumuni a Srbové. Nakonec musel být hřbitov z kapacitních důvodů rozšířen.

    Zajímavým dílem v této rozšířené části je pomník ruským zajatcům. Ten vytvořil v roce 1916, kdy Rakousko-Uhersko s ještě Ruskem bojovalo, sochař Nikolaj Alexandrovič Suškin. Peníze na toto dílo získali sbírkou samotní ruští zajatci. Celé sousoší bylo restaurováno v roce 2005.
    Pamětní vzpomínkové desky italským a francouzským vojákům, kteří zde zemřeli, byly odhaleny až v letech 2000 a 2004.
Na hřbitově jsou také pomníky padlým rudoarmějcům. Nezapomíná se tu ani na místní obyvatele, kteří byli zabiti v průběhu druhé světové války.