To, co je v současné době k vidění v tomto areálu, je jen zlomek toho, co bylo původně zamýšleno. I když je v poslední době o zbylé sochy pečováno, jsou jen "torzem" zde původně vytvořené krásy. Zub času všechny sochy narušil, narušila je těžba kamene při budování nedaleké pevnosti Josefov. Když si uvědomíme, že byly všechny sochy v době největší slávy dokonce barevně pojednány, musela to být opravdu nádhera. Přimyslete si navíc i ten fakt, že do prosince roku 1740, kdy silná povodeň zničila část lázní Kuks, byly tyto asi 3 kilometry vzdálené lázně na úrovni lázní světových. Kuks je momentálně opravován, takže by se zde měla objevit část jeho původní krásy...
 

K zvýraznění dokonalosti zdejšího areálu určitě přispívá fakt, že většina dnes dochovaných děl v Novém lese je autochtonní (jsou vytvořena z rostlé skály)... Kdo by se chtěl dozvědět prakticky úplně všechno o zdejším areálu i jak jej "zpracovával zub času", tomu doporučuji knížku Jiřího Kaše a Petra Kotlíka. Má název Braunův Betlém aneb drama krajiny a umění v proměnách času.
 

1. Skála s vytesaným rámem. Zde byl údajně Petrem Brandlem malovaný výjev "Útěk do Egypta", který se ale nezachoval. Původně zde byla namalována scéna "Žireční jezuité v pekle". Byla to recese na neustálé spory s nimi...po stížnosti jezuitů bylo toto dílo zamalováno.

2. Poustevník Juan Garinus. Braun jej zachytil v okamžiku, kdy po létech samoty zaslechl hlasy a vylézá ze své jeskyně se podívat kdo ruší jeho klid. Za postavou je umělá jeskyně se Šporkovým znakem. Uvnitř je tesaný korpus Krista, kamenné sedátko a otisk ruky v kameni. Traduje se, že se jedná o otisk Šporkův.

3. Jan Křtitel. Postava ležícího světce na poušti, oděného ve velbloudí kůži. Vlevo od postavy je vytesán beránek, atribut Jana Křtitele.

4. Poustevník Onufrius. Braun si z legendy vybral okamžik, kdy po dlouhé samotě světec opět spatřil člověka. Spolu s Garinem tato socha patří k vrcholům Braunova díla, v nichž obraz duševního rozpolcení a vnitřního dramatu působí nejsugestivněji. Dosahuje nejvýraznějšího citového vzepětí.

5. Máří Magdalena. Je zobrazena jako poustevnice. Uzavírá téma odříkání, života, kdy je o samotě daleko od lidí.

6. Vidění sv. Huberta. Špork jako velký příznivec tzv. parforsních honů v roce 1696 zakládá Řád sv. Huberta. Proto se tento motiv objevuje i ve výzdobě Nového lesa. Barevné podání muselo být toto dílo monumentální a úchvatné...

7. Skupina Narození Krista, Klanění pastýřů a Příchodu Tří králů. Nejrozsáhlejší část celého areálu, která svým námětem dala celému okolí jméno. Na rozdíl od předchozích plastik je z podání celého výjevu vyloučena dynamičnost, dochází ke zklidnění. Působivě je skloubeno ztvárnění postav volnými plastikami, přecházejícími v pozadí v reliéf.

8. Kristus a Samaritánka u studny Jakobovy. I přes svou torzálnost je skupina velmi dynamická. Můžeme sledovat výrazně zvlněnou drapérii, pro Brauna tak typickou.

9. Sedátko. Údajně na něm sedával a pozoroval práce na areálu i Braun.

Dnes je z celého areálu dochován jen zlomek jeho původní podoby. Mimo pousteven, kaple sv. Kříže a dalších drobných staveb a plastik tu stávala skupina Krista pokoušeného ďáblem, ukřižovaný Kristus malovaný na dřevě, dále "alej sedmi studánek" s fontánami z růžového mramoru. Do špitální zahrady v Kuksu byly později přemístěny sochy Velkého křesťanského bojovníka "Miles Chrismtianus", sv. Jeronýma se lvem a Anděl Gloria. Tu si můžete po rekonstrukci prohlédnout v galerii barokního umění v Chrudimi. Stejně tak i dřevěnou schránku na vzkazy pro hraběte Šporka, umístěnou v těle mnicha. Dnes ztracena je skupina Hagar na poušti...