Základní charakteristika Paříže a popis její nejvyšší dominanty podle Průvodce pro zahraničí 1998 od Hany Profousové:

"Paříž je křižovatkou Francie a jednou z nejdůležitějších křižovatek světa. V současné době patří jako politické, administrativní, ekonomické a kulturní centrum mezi největší a nejvýznamnější velkoměsta. Je typickým příkladem hlavního města, které je protipólem života v zemi; Londýn, Tokio nebo Řím a mnoho dalších metropolí nehrají ve svých státech tak důležitou úlohu, jako je tomu v případě Paříže téměř ve všech oblastech.
   Pod názvem Paříž dnes chápeme nejen město Paříž s nezaměnitelným historickým centrem, ale i rozsáhlou aglomeraci s plochou přes 1 900 km čtverečních a 8,5 miliony obyvatel; každý šestý Francouz je Pařížan nebo žije na předměstí hlavního města. Francouzská města, jež následují v počtu obyvatel za Paříží, Lyonem a Marseille jsou sedm až osmkrát méně lidnatá. V pařížské aglomeraci žije více než čtvrtina veškerého městského obyvatelstva Francie. Tato převaha, kterou nenajdeme téměř nikde jinde na světě, má velký vliv na život a ekonomiku celé země.
   Pařížská aglomerace je rozložena v mělké Pařížské pánvi. Okraje pánve jsou v nadmořské výšce asi 450 metrů, kdežto Paříž jenom 30 metrů. Vlivem tohoto sklonu směřují všechny řeky pánve zhruba do jejího středu, jenž měl od počátků osídlování velký význam. V něm vznikla a rozvíjela se Paříž. V těchto místech ústí do Seiny řeka Marna a brzy i Oisa. Seina se potom ubírá k moři. Blízkost moře (165 km) a velká úrodnost zvyšují hodnotu této pánve a zvláště její ústřední krajiny Ile de France s Paříží.
   Paříž neleží ve středu země, nýbrž je vysunuta k severu. Větší část města se nachází na pravém břehu Seiny, na 49,5° severní šířky a 2°20'12" východní délky. Město se rozkládá mezi Buloňským lesíkem na západě a Vincenneským na východě."
 
Tour Eiffel (Eiffelova věž) se stala symbolem města, nejznámější a také nejnavštěvovanější pařížskou památkou. V době svého vzniku v roce 1889 byla nejvyšší stavbou na světě. G. Eiffel, který v sobě myšlenku na stavbu kovové věže nosil od dob studií, zvolal nadšeně: "Francie bude jedinou zemí na světě, jejíž vlajka bude vlát 300 metrů vysoko!". Zpočátku však Eiffelovka budila spíše nelibost než obdiv. Do akce "300" za odstranění monstra, které Paříž hyzdí se zapojilo mnoho slavných architektů, spisovatelů a dalších umělců (Gounod, Maupassant, Dumas ml.). Počátkem 20. století ji však naopak mnozí básníci (například Apollinaire a Cocteau) začali oslavovat. Objevovala se na obrazech později slavných malířů (Pissaro, Utrillo, Seurat, Delaunay) a stávala se stále slavnější. V roce 1904 prošla koncese a věž měla být zbourána.
   V té době však již poskytovala dobré služby radiotelegrafii, protože na ní byla umístěna anténa. Věž byla tedy zachovány, a později začala sloužit bezdrátovému spojení, rádiovému vysílání a v roce 1957 přibyla také televizní anténa. Poslední patro patří meteorologickému pracovišti a letecké navigaci.
   Věž ze železa (myšleno z ocele) váží 7 000 tun; zatížení představuje 4 kg na 1 cm čtvereční, tedy tolik, jako člověk sedící na židli. Na nátěr obnovovaný každých 7 let se spotřebuje přes 50 tun barvy. Vychýlení vrcholu ani při největším větru nepřesahuje 12 centimetrů. Výška se v závislosti na teplotě může lišit o 15 cm. Do nejvyššího patra vede 1 652 schodů.
   Věž má tři plošiny: první ve výšce 57 metrů, druhá ve 115 metrech a třetí pak v 276 metrech, kde se nachází pamětní místnost vážící se k historii věže. V prvním patře je audiovizuální muzeum přibližující stavbu věže.
 
Autorem fotografií Paříže je můj kamarád Ondra, jsou publikovány s jeho laskavým svolením. Tímto mu moc děkuji.