Dnešní výlet do města na Labi, Děčína, bude takové malé toulání městem a jeho okolím. Nejprve se zajdu podívat na chrám sv. Václava v části města, kde stávala samostatná obec Rozbělesy. U kostela, který se celkově opravuje, stojí fara (1746-51). Na jejím průčelí je k vidění alianční znak Jana Josefa Thun- Hohensteina a jeho první manželky Marie Christiny.
     Když už jsem v této části města, byla by škoda si nezajít až na cíp zdejšího poloostrova. Je z něj krásný výhled na Děčín s dominantou Pastýřské stěny, mosty, domy a zámkem. Pastýřská stěna získala svůj název překladem německého jména Schäferwand. Zajímavé je, že na ní bývala kdysi vinice. Skrz dominantní skálu byl proražen tunel, aby jim mohl projíždět vlak z Podmokel do Drážďan. Asi málokdo ví, že v místech, kde je nyní ZOO, stávalo přírodní divadlo.
     Po procházce po poloostrově (vznikl díky lodní dopravě) se zajdu podívat na již zmiňovanou Pastýřskou stěnu. Jsou z ní nádherné výhledy. Především na zámek, kam povedou mé další kroky. Bylo by ale škoda si neříci něco o stavbě, která vás při pozorování panoramat zaujme na první pohled. Stojí hned vedle mostu a byla postavena během jednoho roku. To se psal rok 1930 a až to zní neuvěřitelně, architekt Rudolf Perthen, který se v této části města Podmokly i narodil, vytvořil účelovou budovu knihovny, která byla do sedmdesátých let minulého století jedinou svého druhu. Můžete v ní i objevit přednáškový sál, určený pro 400 osob.
     Ještě dříve, než dojdu na zdejší zámek, musím se zmínit o tom, že pod skálou u řeky můžete objevit dvě zvlášnosti. První je řetězový most, který jako jeden z mála slouží svému účelu až dodnes. Druhou je místo, kde jsou na skále zaznamenány stavy vody při povodních už po několik století.
     Zámek samotný získal svou podobu díky rodu Thun-Hohenstein, vlastnícího jej od roku 1625 až do roku 1932. Barokně klasicistní podobu, jejíž kráse se můžete obdivovat v současnosti, provedl mezi roky 1786 - 1803 děčínský architekt Jan Václav Kosch. Pro příznivce historie tu mám zajímavost. Po atentátu na arcivévodu Františka Ferdinanda d´Este, který byl s rodem Thunů do přízně, sem byly ke své tetě Marii Chodkové-Thunové poslány jeho tři děti - Max, Ernst a Sophie k další výchově. Další faktem je, že tu asi měsíc žil (1835) hudební skladatel Fryderik Chopin. Ten tu mimo jiné napsal známý valčík As-Dur, op. 34, č. 1, nesoucí název "Děčínský".
     Hlavním důvodem, proč jsem si dnes do Děčína zajel je výstava s názvem "Fenomén Igráček". Ve Wikipedii se píše, že se jedná o hračku ve formě malé plastové figurky, mající podobu nejčastěji lidské postavy, představující nejrůznorodější lidské činnosti. A skutečně, i když byla výstava poměrně prostorově omezena, je se na co dívat. Navíc sem chodí i děti, kterým při pohledu na připravené hračky doslova rozzáří oči...
     A už tu máme opět odpoledne. Je čas se pomalu vydat ke kostelu Povýšení sv. Kříže. Následně na vlakové nádraží. Byla by škoda se neprojít po zámeckých zahradách. Nejatraktivnější je Růžová. Po rekonstrukci Jižní (kde se můžete volně potulovat), jsem zjistil, že právě ta má své nezaměnitelné kouzlo. Pokaždé, když se sem dostanu, mé kroky vedou právě sem.
Pro příznivce rozhleden tu mám dobrou zprávu. V dosahu města jsou dvě. Jedna je nová, moderní a nese název Sokolí vrch, ta druhá tu stojí nad městem již dlouhý čas. Ta nese název Starý Chlum. Pokud si sednete na vlakovém nádraží správným směrem, mohou ji vaše oči na horizontu objevit.