Kdo dojede do Svobody nad Úpou zjistí, že je to na atraktivní místa části Krkonoš co by kamenem dohodil.
Nedaleko nad městem můžete objevit Medvědí skálu. Místo, kde byla kdysi objevena část kostry jeskynního
mědvěda
. O pár stovej metrů jsou k vidění Sluneční stráně. Na převážně podmočených 15 hektarech půdy roste
na 130 druhů původních cévnatých rostlin. Louky jsou zároveň i genetickou bankou ohrožených krkonošských
rostlin.
Od odpočinkové lavičky je krásný výhled na Sněžku a její okolí. Namátkou je vidět Světlá, Studniční,Růžová,
Svorová a Stará hora a Černý vrch. Na dohled (zaroslá stromy) stojí bývalá kaplička, zničená úmyslně.Nebylo
by myslím marné, kdyby se obnovila. Pokud jde o další horské louky, bývalo jich tu více. Jelikož se na nich
nehospodařilo, ztratily svůj význam. Zanikly či je zničily konkurenčně silnější nenáročné rostliny.
Dalším krásným místem (ne náhodou vznikly na Rýchorách tři přírodní rezervace - Květnice, Studánka a
Prales) je okolí Rýchorské boudy. Rýchorská studánka má neuvěřitelně studenou vodu. Ta se sem stahuje z
pouhých
4 hektarů louky. Při delším teplém počasí je možné, že na nějaký čas mizí. V okolí se tu kdysi těžilo zlato a stříbro. Na vrcholu kopce stojí Rýchorská bouda, postavená v roce 1926 díky zadání slečny Bertholdy Hampelové a pana Josefa Grossmanna.
Rýchory vznikly během vrásnění, které převážně rovinatou krajinu vyzdvihlo, stejně jako Černou horu až do
nadmořské výšky nad 1 000 metrů. Dvorský les je místem, kde jsou velké mrazy. Celkově je tu počasí vůči
lesu hodně extrémní. Ještě v padesátých letech se tu pásl dobytek. Stromy to tu měly vždy hodně složité.
Díky těmto faktům vzniklo velmi zajímavé místo. Aby toho nebylo málo, začaly se tu vysazovat v sedmdesátých
letech necitlivě smrky jako monokultura.
Na rozcestí Kutná (100 metrů odsud se těžil vápenec) už prakticky stojíme u cesty vedoucí do Dvorského lesa.
Tam můžeme objevit takzvané smrkové rodinky. Ty vnikly tak, že se větve stromu nahnuly až na zem, kde
zakořenily. Z větví pak vyrosly nové stromy. Procházka Dvorským lesem je zážitkem, když se vám podaří absolvovat stejně jako mě chvíli po dešti
Na závětrné straně Rýchor, v místech, kterému se říká Sněžné Domky (Weiselt) se údajně pěstovalo obilí. Východní svahy
jsou podstatně teplejší, nežli vrchol Rýchor. Za dobrého počasí je tu nádherný výhled, nyní vidím ale stěnu z mlhy. U Amortova pramenu s průzračnou vodou se začne opona otevírat a nakonec se objevují krásná panoramata.
Kolem Rýchorského kříže (1804) už se pomalu vracím jinou cestou nežli ráno k Slunečním stráním. Cestou je krásně
vidět Sněžka a také Rýchorská bouda z opačně strany.
Nad Slunečnými stráněmi u cesty stojí lovecká bouda Pašovka. Před válkou složila naší armádě, nějaký čas tu
žil i Míla Páška. Později ji získala KRNAP a prošla generální opravou.
Na závěr výletu se nabízí ještě procházka po Svobodě nad Úpou. Na cestu zpět využívám vlakového spojení,
které sem vede z Trutnova.