Šternberk
kostel Zvěstování Panny Marie

Město Šternberk objevíme v podhůří Nízkého Jeseníku v údolí říčky Sitky. Vzniklo pod stejnojmenným hradem a první písemná zmínka o něm pochází z roku 1296. Hrad byl založen Zdeslavem z Chlumce a město po něm získalo do erbu osmihrotou hvězdu.
     V blízkosti šternberského hradu stojí jedna z barokních perel města. Někdejší augustiniánský klášter s farním kostelem. Dnešní klasicistická podoba areálu pochází z 30. a 40 let 18. století, kdy za probošta Jana Josefa Glätzla dosáhlo vše neuvěřitelné krásy. Myšlenka realizace výstavby areálu vznikalo již za pěti předchozích proboštů.
     Celá barokní přestavba byla dokončena výstavbou klášterního  farního kostela Zvěstování Panny Marie. Původně v jeho místech stával kostel gotický. (Jednalo se o dvoulodní kostel, do kterého se v osmdesátých letech 14. století přemístili řeholníci z kanonie Zvěstování Panny Marie, založené 4. března 1371).
     Samotnou stavbu provedl podle návrhu Františka Antonína Grimma stavitel Václav Thalherr. Výzdobou kostela byli pověřeni význační sochaři. Fresky v interiéru kostela, které byly nedávno obnoveny, namaloval František Antonín Sebastini. Na náměstí před kostelem byl díky knížeti Josefu z Lichtejnštejna postaven v roce 1719 mariánský sloup.
     Klášter byl ale v rámci josefínských reforem zrušen v roce 1784, prakticky rok po tom, co jej poslední probošt kanonie Ondřej Tempes benedikoval... Kostel zůstal církvi a ta před ním v roce 1791 vybudovala monumentální schodiště. Vysvěcení chrámu pak proběhlo o rok později a to už byl na místě i hlavní oltář.
     Ani jsem se nezmínil, že k areálu patřil i letohrádek, ale ten byl za faráře Josefa Ospalda stržen...zato byly ale na věž umístěny hodiny a rok po jeho smrti včleněny do kostela nové varhany.
Dílo zkázy nastalo v noci z 31. července na 1. srpna roku 1927. Velký požár poničil kostel a znehodnotil freskovou výzdobu kostela. Naštěstí ale došlo v posledních letech k jejich generální opravě a nyní se můžeme kochat výsledkem jejich rekonstrukce.
     V restaurátorské zprávě akademické malířky Yvony Ďuranové s můžete dočíst mimo jiných faktů i tyto:
"Z pramenů je známa jen jedna oprava, kterou provedl v etech 1893-94 podle nápisu v kartuši nad vrcholem malíř a pozlacovač Adolf Kleiner se spolupracovníkem malířem Heinrichem Grossem, zmíněn je i kostelník Karl Mütan. Na díle se podle Šebesty podílelo několik dalších malířů, naznačuje to velmi rozdílná kvalita provedení.
Iluzivní architekturu, tím spíše byla-li průbežná, prováděli vždy malíři specialisté - kvadraturisté, kteří dokonale ovládali perspektivu a zvládali úskalí daná zakřivením klenby.
Na architektuře v lodi se projevují dvě odlišná pojetí, která jsou neklamným dokladem práce dvou kvadraturistů. S ohledem na kvalitu provedení je velká škoda, že jejich jména nejsou známa, což platí i obecně, téměř nikde v rokokové malbě nejsou známi kvadraturisté.
Malby na klenbách podkruchtí, s největší pravděpodobností, nejsou dílem Šebesty. Klenba v podvěží se vymyká ještě více, má nadto zcela odlišné pojetí cviklů. Zhodnocení maleb je již úkolem pro historiky umění, neboť teprve nyní mohou malby vidět v jejich autentické podobě."