reklamu
Dobříš
Francouzská zahrada
Francouzská zahrada
Dobříšský zámek je známý a to především díky pohádkám. Nějaký čas se stal sídlem spisovatelů, ale dnes je již opět přístupný veřejnosti.
Když zámek roku 1720 vyhořel, byl v žalostném stavu. Pak ale vypracoval pro majitele zámku Pavla Jindřicha Mansfelda rekonstrukční plány pařížský architekt Jules R. de Cote a v Paříži žijící Ital Giovan
N. Servandoni. Zámek sice přišel o západní křídlo, byla tu ale vybudována francouzská zahrada.
Kompozice francouzské zahrady (navržena J. R. de Cottem v roce 1760) se rozkládá na pěti terasách. Majestátní sousoší s fontánou (Napájení Heliových koní) vytváří pomyslný střed celé zahradní architektury ukončené na protilehlé straně oranžérií.
Kaskádová fontána je mimořádné cennou prací Ignáce Františka Platzera (1717-1787, příslušníka řezbářské rodiny za západních Čech. František Ignác Patzer se vyučil sochařství u svého otce v Plzni, dále studoval sochařství (od roku 1741) ve Vídni, aby se již roku 1744 usadil v Praze a stal se záhy jednou z nejvýznamnějších uměleckých osobností barokních Čech.
Vrcholnými ukázkami Platzerovy sochařské tvorby jsou kromě výzdoby klášterního kostela v Teplé a na Zbraslavi právě jeho práce pro zámeckou výzdobu v Dobříši. Kromě zmíněné fontány se scénou napájení Heliových koní (toho času v rekonstrukci), je za nejvýznamnější práci Františka Ignáce Platzera považována socha Apollóna v oranžérii zámeckého parku. Byla vytvořena kolem roku 1760.
Antická mytologie inspirovala i mnohé z dalších soch a sousoší (např. Únos Persefony či Apollón zabíjející draka). Původní koncepce francouzské zahrady vycházela ze symetrického uspořádání podél středové cesty, která navazovala na osu jižního zámeckého křídla a sallu terrenu.
Na počátku 20. století byla tato kompozice výrazně změněna na část středové cesty nahrazena buxusovými ornamenty. I přesto tuto změnu však zůstává dobříšská zámecká zahrada vzácnou ukázkou rokokové zahradní architektury, která svými květinovými ornamenty a stříhanými ploty navozuje atmosféru vídeňského Schönbrunu.
Když zámek roku 1720 vyhořel, byl v žalostném stavu. Pak ale vypracoval pro majitele zámku Pavla Jindřicha Mansfelda rekonstrukční plány pařížský architekt Jules R. de Cote a v Paříži žijící Ital Giovan
N. Servandoni. Zámek sice přišel o západní křídlo, byla tu ale vybudována francouzská zahrada.Kompozice francouzské zahrady (navržena J. R. de Cottem v roce 1760) se rozkládá na pěti terasách. Majestátní sousoší s fontánou (Napájení Heliových koní) vytváří pomyslný střed celé zahradní architektury ukončené na protilehlé straně oranžérií.
Kaskádová fontána je mimořádné cennou prací Ignáce Františka Platzera (1717-1787, příslušníka řezbářské rodiny za západních Čech. František Ignác Patzer se vyučil sochařství u svého otce v Plzni, dále studoval sochařství (od roku 1741) ve Vídni, aby se již roku 1744 usadil v Praze a stal se záhy jednou z nejvýznamnějších uměleckých osobností barokních Čech.
Vrcholnými ukázkami Platzerovy sochařské tvorby jsou kromě výzdoby klášterního kostela v Teplé a na Zbraslavi právě jeho práce pro zámeckou výzdobu v Dobříši. Kromě zmíněné fontány se scénou napájení Heliových koní (toho času v rekonstrukci), je za nejvýznamnější práci Františka Ignáce Platzera považována socha Apollóna v oranžérii zámeckého parku. Byla vytvořena kolem roku 1760.
Antická mytologie inspirovala i mnohé z dalších soch a sousoší (např. Únos Persefony či Apollón zabíjející draka). Původní koncepce francouzské zahrady vycházela ze symetrického uspořádání podél středové cesty, která navazovala na osu jižního zámeckého křídla a sallu terrenu.
Na počátku 20. století byla tato kompozice výrazně změněna na část středové cesty nahrazena buxusovými ornamenty. I přesto tuto změnu však zůstává dobříšská zámecká zahrada vzácnou ukázkou rokokové zahradní architektury, která svými květinovými ornamenty a stříhanými ploty navozuje atmosféru vídeňského Schönbrunu.
