reklamu
Tábor 1.
Na jihu Čech se nachází město, které zná prakticky každý. Leží na skalnatém ostrohu nad řekou Lužnicí a proslavilo jej především husitské hnutí. Četné nálezy nasvědčují tomu, že zde bylo osídlení již ve starší době železné. Někdy před rokem 1232 zde zakládá Vítek z Klokoč osadu z hradem, aby bylo
pak místo za vlády Přemysla Otakara druhého nazváno Hradiště. Ve čtrnáctém století tu byl postaven hrad, nazvaný později Kotnov.
Město pak bylo roku 1420 díky Janu Žižkovi z Trocnova osídleno jeho spojenci a zastánci a pojmenováno na Hradiště hory Tábor. Stalo se v podstavě shromaždištěm jeho přívrženců a po vypálení blízkého Sezimova Ústí i domovem husitů, žijících do té doby tam. A v těchto letech se město stává jedním z nejznámějších v Čechách a roku 1437 jej císař Zikmund povýšil na město královské. Udělil mu městský znak.
Město bylo v té době neustále opevňováno ze všech stran a byly postaveny vstupní brány, z nichž se do dnešní doby zachovala pouze Bechyňská. Roku 1452 město pokořil
zemský správce Jiří z Poděbrad. 1492 je určitě pro město důležitým letopočtem, protože byl u něj vybudován rybník Jordán s tím, že se z něj dalo čerpat vodu do vodárenské věže.
Jak šel čas, město bylo zdokonalováno, ale i obsazováno a bylo zde i několik velkých požárů. Kdo se zajímá o historii, určitě si podrobnosti najde sám - já se zmíním ještě o tom, že město je kouzelné mimo jiné také labyrintem úzkých, křivolakých a řadu překvapení skýtajících uliček. Z domů si tu můžete prohlédnout Lichvický dům (čp. 5), Ctiborův dům (čp. 6), Škochův dům, Stárkův či táborskou radnici. Zajímavé je také podzemí města, o čem svědčí to - že tu jsou
sklepy ve dvou podlažích a jejich klenby mají rozpětí skoro 7 metrů. Byly vybudované za účelem ochrany a především úschovy majetku.
Dominantou města je děkanský kostel Proměnění Páně, který byl postaven na místě původního dřevěného kostela. Jeho věž je přístupná veřejnosti a je z ní krásný výhled do okolí města. Je vysoká 84 metrů a původně v ní bydlel hlásný. Vedle kostela stojí pomník Jany Žižky z Trocnova. Zajeďte se sem určitě podívat, prohlídka celého města je však časově náročná, protože je tu opravdu neustále na co koukat. Pokud spojíte návštěvu ještě s projížďkou po první elektrifikované trati za Rakouska-Uherska, která vede z nádraží v Táboře do Bechyně - nebudete určitě litovat.
pak místo za vlády Přemysla Otakara druhého nazváno Hradiště. Ve čtrnáctém století tu byl postaven hrad, nazvaný později Kotnov.Město pak bylo roku 1420 díky Janu Žižkovi z Trocnova osídleno jeho spojenci a zastánci a pojmenováno na Hradiště hory Tábor. Stalo se v podstavě shromaždištěm jeho přívrženců a po vypálení blízkého Sezimova Ústí i domovem husitů, žijících do té doby tam. A v těchto letech se město stává jedním z nejznámějších v Čechách a roku 1437 jej císař Zikmund povýšil na město královské. Udělil mu městský znak.
Město bylo v té době neustále opevňováno ze všech stran a byly postaveny vstupní brány, z nichž se do dnešní doby zachovala pouze Bechyňská. Roku 1452 město pokořil
zemský správce Jiří z Poděbrad. 1492 je určitě pro město důležitým letopočtem, protože byl u něj vybudován rybník Jordán s tím, že se z něj dalo čerpat vodu do vodárenské věže.Jak šel čas, město bylo zdokonalováno, ale i obsazováno a bylo zde i několik velkých požárů. Kdo se zajímá o historii, určitě si podrobnosti najde sám - já se zmíním ještě o tom, že město je kouzelné mimo jiné také labyrintem úzkých, křivolakých a řadu překvapení skýtajících uliček. Z domů si tu můžete prohlédnout Lichvický dům (čp. 5), Ctiborův dům (čp. 6), Škochův dům, Stárkův či táborskou radnici. Zajímavé je také podzemí města, o čem svědčí to - že tu jsou
sklepy ve dvou podlažích a jejich klenby mají rozpětí skoro 7 metrů. Byly vybudované za účelem ochrany a především úschovy majetku.Dominantou města je děkanský kostel Proměnění Páně, který byl postaven na místě původního dřevěného kostela. Jeho věž je přístupná veřejnosti a je z ní krásný výhled do okolí města. Je vysoká 84 metrů a původně v ní bydlel hlásný. Vedle kostela stojí pomník Jany Žižky z Trocnova. Zajeďte se sem určitě podívat, prohlídka celého města je však časově náročná, protože je tu opravdu neustále na co koukat. Pokud spojíte návštěvu ještě s projížďkou po první elektrifikované trati za Rakouska-Uherska, která vede z nádraží v Táboře do Bechyně - nebudete určitě litovat.
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |