Liberec

Na cestě z Čech do Lužice vznikla ves, která je písemně doložena k roku 1352. V roce 1577 pak byla povýšena na město. Ještě před tím, za vlády Bibrštejnů bylo za husitství poničeno. Dalšími majiteli byl rod Redernů, aby se hned po nich neobjevil nikdo jiný, než Albrecht z Valdštedjna. To bylo po bitvě na Bílé hoře a psal se rok 1622.
     Po jeho zavraždění roku 1634 připadá panství s městem rodu Clam Gallasů, jmenovitě Matiáši Gallasovi. Ze začátku město strádalo a bylo několikrát drancováno. Postupem času ale začalo město prosperovat. Koncem 18. století se tu objevuje textilní výroba, roku 1859 je Liberec napojen na železniční síť Pardubice - Žitava.      Před druhou světovou válkou se stává město s převahou německy mluvícího obyvatelstva významnou součástí Sudet. Po válce je pak většina obyvatel odsunuta... Svého času byl Liberec po Praze druhým největším městem v Čechách.
     Dnešní procházka městem nebyla časově dlouhá, takže jsem nenavštívil ani botanickou nebo zoologickou zahradu. Došel jsem ale k dominantě města - 65 metrů vysoké novogotické radnici (1888-92). Nedaleko ní stojí kostel sv. Antonína Velikého. Ač se to na první pohled nezdá, jeho věž je ještě o 5 metrů vyšší, než-li ta radniční. Kostel stojí na místě původního, dřevěného - ve kterém byly nalezeny dokumenty s první zmínkou o Liberci.
     Cestou zpět jsem si prohlédl známou budovu Prioru, kde je nyní Tesco. U Nisy stojí Šolcův dům, památka z doby, kdy bylo město střediskem textilní výroby. Roubená stavba pochází z roku 1771. Ve městě je ale mnoho pozoruhodných staveb a to jak historických, tak i pouze několik desítek let starých. Čas ale neúprosně běží a já musím jít směrem k vlakovému nádraží. Cestou k němu ještě spatřím v dálce dominantu Liberecka - Ještěd.