Liberecko 1.
Ostašov, Karlov pod Ještědem, Černá hora
Dnešní putování okolím Liberce začíná na vlakovém nádraží. Nejprve je potřeba se dale dostat na jeho opačnou stranu. Tento problém vyřeší zdejší podchod. A když z podchodu vyjdete, tak vás určitě zaujde dílo sprajera, které se jeví jako vzpomínka na Jana Javorského (1952-2012). Bližší podrobnosti ale neznám...
To už se vydávám ulicemi Liberce směr Ostašov a mířím k vojenskému hřbitovu. Cestou míjím bývalý závod automobilky R.A.F - Liaz. Vidím, že sem zaváží železný šrot a podle informací se to tu kdysi jmenovalo "Ostašovská slévárna". Továrnu založil Theodor von Liebig
v roce 1907 svého času se tu vyrábělo deset modelů aut. A že se jednalo o krásné automobily, si můžete v případě zájmu dohledat na netu (např. RAF typ 10 z roku 1908 se dochoval až do dnešních dnů).
Z dnešního pohledu se zdá neuvěřitelným fakt, že byl v Ostašově - Horní Suché během 1. světové války vybudován zajatecký tábor (převážně v místech dnešního letiště). Do něj se vešlo neuvěřitelných 55 tisíc vojáků. Tábor byl zrušen v roce 1921 a změnil se opět v pole. Co tu ale zůstalo je hřbitov, na kterém je pochováno 678 vojáků ruské a italské armády. Původě tu byly klasické hroby se jmény na plechových cedulkách, postupem času ale příroda měnila záměry lidí a dnes tu jsou už jen zřetelné náznaky hrobů...
Po prohlídce hřbitova se po louce dostávám do Přírodního parku Ještěd a k vlakovému nádraží Karlov pod Ještědem.
Park, vyhlášený ke květnu roku 1995 má za účel chránit ráz krajiny i se zahrnutím lidských sídel. A také regulovat únosnost jeho turistického využití, aby nebylo ubližováno přírodě.
Součásní parku je rezervace Karlovské bučiny. Byla vyhlášena v roce 1972. Rozkládá se od Karlova pod Ještědem až po Kryštofovo Údolí. Je ohraničena převážně lesními cestami. Aby se zachovala přirozená obnova listnatého lesa, vzniklo tu na části parku oplocení. Vy ale do těchto prostorů můžete vstoupit, protože jsou do nich vybudovány schodové vstupy.
Parkem také vede naučná stezka "Rudné hornictví na Liberecku". Ta mapuje místa, kde se kdysi těžilo stříbro, olovo, zinek, měď, cín a železo. Což bylo v období před třicetiletou válkou (v roce 1357 byl datován vznik hradu Hamrštejn). V padesátých letech minulého století se tu prováděly výzkumy, ale nebylo shledáno, že by se zde mohly objevit nějaké větší zisky...
Další naučná stezka byla pojmenována podle Karlovských bučin. Jejím nosným mottem jsou studánky, bystřiny, drobné vodní toky, vodní nádrže ve spojení lesního a zemědělského hospodaření. Stručněji napsáno "Bez lesa a vody není život možný"...
Putuji lesním terénem a jdu se podívat na jednu studánku, nazvanou Vrstevnicová. Jako malý bonus navštívím i pramen
říčky Rokytky. Ta ve svém toku pokračuje do Kryštofova Údolí. Nejprve ale Černou horu obejdu (říčka pramení na jeho svahu). Projdu kolem místa, kde je na západ od tého tohy kamenný svah. Připadám si tu jako na Čertově stěně u Loučovic (kde se to tu kamení vzalo, to snad ví jenom čert).
Nakonec končím v Tetřevím sedle (na Výpřeži), kde jsem už hodně blízko Ještědu. Cestou prozkoumávám les v místech Ostašovského potoka, abych nakonec zamířil Fénickou cestou směrem k vlakovému nádraží v Liberci. Tam mne na nástupišti čeká překvapení, když vejdu do doby 2. světové války navíc zdůrazněné tím, že je tu v této chvíli hlášení v německém jazyce...