Necelých dvacet kilometrů západně od Břeclavi objevíte město Mikulov. Už při příjezdu do Mikulova pochopíte, proč je toto město zajímavým přírodně krajinářským fenoménem naší republiky. Nachází se na jižním úpatí Pavlovských vrchů. To, že bude město strategickým místem na obchodní cestě z Vídně do Prahy, to postupem času objevovalo stále více a více lidí.
     Než ale začnu s popisem tohoto místa, musím konstatoval, že se mi dnešní výlet poměrně zkomplikoval. "Umřela" nám lokomotiva. Sice jsem přestoupil do jiného vlaku, ale výsledkem byl fakt, že jsem musel v Břeclavi počkat na ten svůj původní. Na informacích ČD mne paní ujistila, že ona lokomotiva, co nedojela, kam měla, není "její". "Máte na sobě paní oblečení, reprezentující ČD, tím pádem ta lokomotiva vaše je! Ale díky nečekanému zdržení se mi poštěstilo, že jsem na ulici, v jednom průjezdu objevil nečekaného návštěvníka. Člověk se u nás na něj musí zajít podívat do ZOO, ale tady si klidně přistane na ulici. A ještě se zvědavě kouká a tím pádem se oba nedůvěřivě prohlížíme... Ale zpět k původnímu výletu.
     Město vzniklo v podhradí raně gotického hradu, první písemná zmínka o něm pochází z roku 1173. Původně středověký hrad střežil neklidnou hranici s Rakouskem... Postupem času se ale začal měnit díky svým majitelům v honosný zámek. Gotické věže v předhradích...renesanční úpravy následované i úpravou barokní, to vše zvyšuje atraktivitu i dominanci tohoto nepřehlédnutelné stavby. Slibný vývoj města zastavila až švédská vojska v roce 1645 a aby toho nebylo málo, následovaly turecké a uherské války, prokládané požáry města. To ale předbíhám dobu.
     V roce 1249 věnoval podhradí markrabě Přemysl Jindřichu z Lichtenštejna. Jeho rod jej vlastnil až do roku 1560. V dalších letech vládu převzal rod Dietrichsteinů, který zde sídlil prakticky až do roku 1945. Rozvoj města se mohl naplno projevit, nejvíce se o něj zasloužil kardinál František Dietrichstein (1570-1636). O tom, že byl významnou osobností města svědčí fakt, že za jeho vlády tu byla postavena většina staveb historického jádra, jak je můžete vidět ještě dnes. Navíc dal vybudovat dominantní stavbu kraje, kostel svatého Šebestiána na Svatém kopečku. Slibný vývoj města zastavila až švédská vojska v roce 1645 a aby toho nebylo málo, následovaly turecké a uherské války, prokládané požáry města.
     V době, kdy se Mikulov nejvíce rozvíjel, bylo moderní dávat stavbám "italský" ráz. Takže ta hlavní image města dává člověku pocit, že se právě v Itálii nachází. Významným místem se stává i historické náměstí. Jeho dnešní podoba vznikla na konci 16. století. Sousoší Nejsvětější Trojice, kašna (ta byla hlavní zdrojem pitné vody), dům U Rytířů s renesančními sgrafity a především Dietrichsteinská hrobka, to jsou jeho dnešní dominaty. Hrobka byla původně loretánským kotelem sv. Anny. Kdysi se tu poutníci klaněli Černé Madoně loretánské. Nyní se v hrobce nachází 45 rodových rakví.