Okoř 1.

Šest kilometrů západně od Prahy, nedaleko Kralup nad Vltavou stojí v současnosti již jen torzo hradu (zbytky palácových staveb - refektáře, zbytky 4 bran, věže se studní, části opevnění a bašty. Hrad byl postaven na nevysokém skalnatém ostrohu alkonkinských břidlic u Zákolanského potoka. Jelikož není kopec zase tak vysoký, aby chránil hrad před případným napadením - nastává otázka, zda-li nebylo jeho případné obsazení jednoduchou záležitostí. Odpověď je jednoduchá - kdysi totiž celý hrad obklopoval velký rybník...a další výhodou hradu bylo i to, že nebyl na rozdíl od jiných hradů v Čechách, snad jen s výjímkou Kosti - dominantou viditelnou z velmi velké vzdálenosti.
     Pro milovníky pověstí byl hrad údajně založen služebníkem Přemysla Oráče - Okořem. Z jeho rodu prý pocházela Šárka, ta Šárka, která je známá z Dívčí války. Více pravděpodobné ale je, že hrad vznikl na místě velké, pětipatrové, raně gotické věže z let 1260-70. Věž ukrývala osmibokou kapli, která byla prolomena pěti hrotivytými okny. Podle písemných dokladů je pravděpodobným stavitelem tvaru součastného hradu pražský měšťan František Rokycanský. Za období husitství se hradu zmocnili pražené. Ve druhé polovině 15. století byl vybudován tzv. Dolní hrad s novým opevněním, jehož součástí byly i dvě bašty - jihovýchodní Lázeň a severozápení, Pekárna.
     Pozdější nejprve renesanční a potom i barokní úpravy už podstatnou změnu propozic hradu již nepřinesly. V roce 1649 připadl díky Jaroslavu Bořitovi z Martinic (jednoho z konšelů, kteří byli vyhozeni z okna Pražského hradu) hrad jezuitům. I přes jejich snahu jej udržovat v přijatelném stavu (což se jim dařilo a dokonce upravili kapli barokně), hrad postupně chátral a další "úder" utrpěl pri zrušení řádu Josefem II. v roce 1773. Chátrání způsobilo, že na přelomu 18. a 19. století se zřítila velká část vysoké věže...a obývání zbytků budov chudinou dokonalo dílo zkázy.